18 pravd o životě, které by mělo znát každé dítě, než se v 18 vydá do světa

Když mi bylo osmnáct, sbalili mi raneček a musel jsem do světa. Jako každý hloupý Honza. „Buď hodný! Všechny poslouchej! Jen tak uděláš díru do světa!“ říkali mi. Dnes vím, že houpější rady jsem nemohl dostat. Život je totiž jako tetris, počítačová hra, ve které když zapadneš do řady, zmizíš. Jak víte z magazínu FC […]

9 stupňů deprese aneb Jak pracovat s cizincem ve Tvém těle

Najednou nemluví. I když to byl vždy výřečný člověk.

Najednou jako by nebyl schopen ničeho. Vstát, jíst, postarat se o sebe.

Je zachmuřený, nic ho netěší, ničím mu nedokážeš udělat radost.

A tak – si to bereš osobně. Zlobíš se. Trápíš se. Vyčítáš. Hrozíš rozchodem. Možná si i najdeš někoho jiného – s kým není takový problém.

Zažila to i Radka, členka Klubu FC, diskrétního prostředí, kde se lidé svěřují s konkrétními případy a společně je řešíme.

Ani Radka nechápala, že příčina partnerovy proměny vůbec nemusí být v ní. Ba dokonce do značné míry není ani v něm. Že ho jen kousl “zákeřný černý pes”, který se ho chytil, je od té chvíle pořád v jeho patách, a hlavně v jeho myšlenkách, nejde mu jen tak utéct, protože se stal jeho součástí.

Tím se vkradl i do vztahu a trýzní ho. Ano, nejsnazší pro Radku bylo utéct. Nechat v tom partnera samotného. Jistě, to mohla. Ale já jsem se jí zeptal: “Víš, co je opravdová láska? Tu prověří ne chvíle světla, kdy se držíme za ruce a ve všem si rozumíme, ale chvíle tmy, kdy si nerozumíme v ničem, a PŘESTO SE DRŽÍME DÁL.”

Co Radka potřebovala pochopit? Jak se vcítit do toho, co sama nikdy nepoznala? Čím svému partnerovi nejvíce pomohla?

Pojďme si to nyní objasnit konkrétně na jejím příkladu. Publikováno s Radčiným svolením.

5 způsobů, jak být nedocenitelným pro druhého člověka

Bude to náročný rok. Jako každý, který stojí za to. Přijdou chvíle, kdy budeme potřebovat oporu. A jiné, kdy naopak nasbíráme energii tím, co užitečného uděláme pro druhé. My dobře víme, kdy jsou pro nás druzí lidé důležití. Cítíme totiž, kdy je potřebujeme. Ale jak být naopak připraven pro někoho druhého? Co od nás může […]

Silvestr bez alkoholu? Jak Čech objevil sílu koncentrovaného čaje

Když se Jaromír Horák rozhodl přestat pít a kouřit, hledal mezi nápoji náhražku, která ho po práci a při únavě uvolní, přivede k lepší náladě, mentálně zotaví, probudí, zregeneruje. Vadilo mu, že ho alkohol sice prudce nakopne, ale následně utlumí a vnitřně vydrancuje. Že káva sice rychle stimuluje srdce a krevním oběhem dokáže rozvést rychlou […]

3 životní hodnoty, které zvaž, dokud není pozdě aneb O jednosměrce, kde se necouvá

Vánoční svátky a vůbec konec roku jsou pro mě specifickým obdobím. Navštěvuji lidi, na které se zapomíná. Jsou hodně staří, hodně nemocní, stále žijí, ale s pocitem nepotřebnosti. Je to zvláštní, ale právě oni jsou zdrojem vzácné moudrosti a zkušenosti. Povím Vám o jednom takovém „zapomenutém“ člověku. „Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijde čas, […]

Jak odpustit zradu, která nás vykolejila ze života

FirstClass je největší komunita osobního rozvoje, jen na Facebooku má více než 300 000 fanoušků. Klub FC je svět uvnitř FirstClassu, diskrétní prostředí, kde společně řešíme konkrétní problémy a těžkosti. I dnes Vám ukážu jeden případ z Klubu FC. Se svolením Šárky ho publikuji pro ostatních více než 3000 členů, kteří se trápí v podobné situaci, ale nechtějí se svěřit nebo mě oslovit se žádostí o pomoc, nejčastěji v hloupém domnění, že jejich problém je malicherný a jen by mě zdržovali.

Šárku opustil muž ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebovala. Kdy těžce onemocněla. “Bolest mého těla,” řekla, “není nic proti bolesti mého srdce.”

Ztratila motivaci se uzdravit, motivaci bojovat.

Nenapsala mi ona, ale její malá dcera. Prosila o pomoc.

Jak najít smysl života ve chvíli, kdy zdánlivě všechno smysl ztratilo? Jak se vyrovnat s přítomností, odpustit zdánlivě neodpustitelné, milovat zdánlivě nemilovatelné, zbavit se špatných pocitů, když víme, že negativní pocity nedokážou dát člověku pozitivní život?

A tak jsem Šárku po Rozárčiných prosbách navštívil a přesvědčil mimo jiné o tom, že:

  • Minulost je jen hromádka popele. Nemá smysl ji přehrabovat, vytahovat spálené a mrtvé zážitky. Nemá smysl žít v minulosti. Jinak řečeno: Kdo žije v minulosti, tomu život nedává smysl.
  • Člověka charakterizují dvě vlastnosti. Trpělivost, když je dole (zdánlivě nemá nic), a pokora, když je nahoře (zdánlivě má všechno).
  • Odpuštění je jediný způsob, jak vyléčit emoční zranění. Čas to nedokáže. Čas nás učí jen s bolestí žít. To, že jsme v procesu samoléčby obstáli, poznáme jedině tak, že když se dotkneme svého zranění, ono nebolí. Pak jsme konečně plně odpustili. Neznamená to, že jsme změnili minulost, ale že jsme začali měnit svou budoucnost.

Jak jsem v Šárčině případě postupoval, aby přeprala své pocity – aby pochopila, že když neodpouští těm, kteří jí ublížili, trestá nikoli je, nýbrž ZRAŇUJE SAMA SEBE při každé vzpomínce na to, co jí provedli?

To si nyní krok za krokem objasníme.

Jak vzkřísit nefunkční vztah, když nechceme žít sami

FirstClass má jen na Facebooku 300 000 fanoušků. Denně mi žádost o pomoc píše 300 z nich. Měsíčně to je 9000 případů, ročně více než 100 000. Ty problémy se často podobají. Proto o nich píšu. Klub FC je prostředím, kde konkrétní problémy řešíme spolu. Dnes Vám ukážu cestu z dalšího.

Těm dvěma jsem říkal Max a Mína.

Max proto, že se nespokojil s málem, jak sám říkal. A Mína pro něj byla málo. Minimum. A on chtěl maximum. Proto Mína a Max.

Mína mu prala, vařila, uklízela. Dělala to, čeho si na začátku vážil. Dělala to ale příliš dlouho, každý den, a tak z “úžasné holky, která toho při práci tolik zvládá” se časem stala, alespoň jak dával kamarádům k dobru, “puťka, kterou zajímá jen pračka, sporák, koště”.

A on nechtěl puťku. Chtěl víc. Chtěl “žít”, a tak ze stereotypu unikal k milenkám.

Když mu Mína přišla na poslední, věděla, že už mu nemůže věřit. Ale také že už nemůže odejít. Že má tolik zničené sebevědomí, že se bojí – že nezvládne samotu, ani případný další vztah. Když mi ublížil jeden, proč by mi neměl ublížit další? „Jde to spravit? Mohu pro něj udělat víc?“ ptala se, přesvědčená, že pořád nedělá dost, ale málo. No, Mína. I když dělala maximum, stalo se to minimem.

Cítila se nešťastná, nemilovaná, zakletá do hledání chyb v sobě. Co když si nelásku zasloužím? napsala mi v Klubu FC.

Šťastný nebyl ani Max. Pochopil svůj problém – syndrom neviditelného člověka. Kdykoli pro něj nějaká žena začala dělat něco nového, přišlo mu to výjimečné. Ale když v tom pokračovala pravidelně a dlouhodobě, okoukalo se mu to, stalo se mu to všedním, běžným, omšelým. A Max přestal vidět to, co pro něj ta osoba dělá, i tu osobu samou. Začal se s ní nudit. Začal chtít víc. I u každé z milenek.

Tehdy mi Max napsal v Klubu FC. Pochopil, že žádná další milenka nevyřeší jeho problém – nevážení si toho, co dlouhodobě má. Uvědomil si, že Mína je jeho kotvou, ke které se vždy má potřebu vracet, a že možná nedělá málo, ale dost. Jen to on přestal vidět.

A tehdy se u mě sešli s náročným předvánočním přáním slepit ten rozlomený vztah. Jde to vůbec, když už schytal tolik ran? pobavili mě otázkou, na kterou jsem neznal odpověď já, jen oni. Kde totiž dva lidé opravdu chtějí, tam cesta vždycky existuje. Ne snadná, ale existuje. Jestli Vás zajímá, ukážu Vám ji teď.

7 znaků blízké duše aneb O těch, kdo při nás zůstávají, i kdyby celý svět odešel

Muž se po smrti ohlíží za svým životem. Anděl strážný mu říká: „Vidíš ty dvoje stopy, které jdou všude vedle sebe? Jedny jsou Tvé, jedny mé. Po celou dobu jsem Tě doprovázel a chránil.“  Vtom se muž rozzlobí: „A kde jsi byl tady, když mi bylo nejhůř? Tady vidím jen jedny stopy.“  Anděl se usměje: […]

Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás

Každý Štědrý den, jakmile odbije 16. hodina, mi začne cinkat telefon. Píšou mi lidé, kteří se v tento nejcitlivější den cítí sami. Právě 16. hodinou se začne smrákat a stíny se dlouží nejen na ulicích, ale i v lidských duších. Právě 16. hodinou se v mnoha rodinách začne prostírat štědrovečerní tabule a osamělí lidé si […]

7 způsobů, jak v sobě uvolnit emoční bolest

Mysli na něco pozitivního. Vyměň špatnou myšlenku za dobrou. Věř, že všechno zlé je k něčemu dobré, že se všechno děje k Tvému prospěchu, že s odstupem času budeš za tuto zkušenost děkovat. To jsou doporučení, která ne vždy pomohou. Zejména nepomohou v ranné fázi bahnění, procesu, kterým všichni procházíme po velké ztrátě, zranění, zklamání. […]